“Jmenuji se Lubomír Vachutka a je mi 27 let. Od dětství trpím silnou krátkozrakostí, ale nikdy mě to nezastavilo v cestě za mými sny. Sport je můj životní styl a díky němu jsem poznal spoustu zajímavých osobností a míst, kam bych se normálně nepodíval.”
Jak ses o práci v OPTIMIA dozvěděl?
“Byla to vlastně náhoda. Moje maminka si na internetu hledala práci pro sebe, ale narazila na inzerát OPTIMIA a našla vlastně práci pro mě.”
Jak na tebe zapůsobil pracovní pohovor?
“Já jsem takový trémista, takže než přišla paní manažerka s paní mistrovou, byl jsem dost nervózní. Naštěstí byly obě milé a rychle to ze mě opadlo (pozn. Redakce: dodává Luboš s úsměvem).”
Co jsi dělal předtím, než jsi k nám nastoupil?
“Dříve jsem pracoval v bistru jako číšník. Kvůli zrakovým potížím to bylo náročné, protože jsem musel dávat velký pozor, abych někoho nepolil nebo omylem nesrazil. Po čase bistro skončilo, a díky tomu jsem tady, ale nejsem takový, že bych to vzdal! Kdyby to bistro dál fungovalo, tak bych se tam nejspíš trápil dodnes. Jsem rád, jak to dopadlo.”
Jakou u nás zastáváš pozici?
“Pracuji tu s kolegy na chráněné dílně. Momentálně sestavujeme a lepíme speciální obálky, ale ještě předtím jsme například kompletovali a balili zubní kartáčky SPOKAR.”
Vzpomínáš si na první den v práci? Jak ses cítil?
“Paní mistrová mě posadila mezi kolegy, vysvětlila mi, co mám dělat a za den nebo za dva už
jsem bez problémů pracoval sám.”
Co tě na tvé práci nejvíc baví?
“Líbí se mi, že můžu pracovat pohodlně u stolu a mám kolem sebe fajn lidi, se kterými se cítím dobře a na které je spolehnutí. Můžu pracovat svým tempem a vzhledem ke svým problémům se zrakem je super, že ostatní kontrolují moji práci, aby byla v pořádku.”
Našel sis tu kromě kolegů i nějaké kamarády?
“Samozřejmě, pracuji tady už více než rok, takže jsme se s kolegy stihli spřátelit.”
Jak trávíš svůj volný čas a co tě nabíjí energií?
“Rád se starám o zahrádku, kde pěstujeme různé druhy ovoce a zeleniny. Také mám rád přírodu a historii, ale můj největší koníček je sport, hlavně běhání. Všechno to začalo už na základní škole, kdy jsem na konci 4. třídy přešel kvůli problémům se zrakem do oční školy v Opavě, která měla v průběhu roku různé sportovní programy. K samotnému běhu mě přivedla moje učitelka tělocviku, díky které jsem se v průběhu 5. a 6. třídy zúčastnil celé řady závodů. Někdy ve 13 letech už jsem začal trénovat i sám pro sebe a v 18 letech jsem neměl problém zaběhnout klidně 5 kilometrů. Tou dobou už se mi zrak začal více zhoršovat, a proto jsme podali inzerát, jestli se tady v Krnově najde nějaký běžec, který by se mnou mohl vybíhat. Místní běžecký spolek se mě ujal a od té doby jsem jeho členem.”
Nemohli jsme přehlédnout, že máš více než 150 různých medailí a trofejí, která je pro
tebe nejcennější?
“Přemýšlím, kterou vybrat, ale nejspíš to bude úplně 1. medaile za hod kriketovým míčkem. Druhá v pořadí je shodou okolností také za hod kriketovým míčkem, ale s tou se pojí úžasný zážitek, protože mi ji předávala oštěpařská legenda, paní Zátopková. Na to moc rád vzpomínám, a dokonce mám i společnou fotografii.”
Víme o Tobě, že máš úspěchy z ČR i zahraničí. Na které závody jsi nejvíc hrdý?
“Jako krnovský patriot jednoznačně musím zmínit závod na 15 km Krnovská Hrouzovka, který se běhá tuším už 36 let. Tam jsem zaběhl pro mě velmi zajímavý čas. Další skvělý zážitek byla účast na výročním běhu manželů Zátopkových v Kopřivnici na polygonu, to jsem si opravdu užil. Kdybych měl vyzdvihnout nějaký 3. závod, tak vyberu České Budějovice, kde mi dělal traséra jeden z nejlepších běžců současnosti, Vítek Pavlišta.”
Jaké máš plány pro letošní rok? Čeho bys rád dosáhl?
“Letošní rok je nabitý. Největší výzva mě čeká asi v červnu, kdy se běží 1/2Maraton Olomouc, který chci zvládnout k 1 hodině a 20 minutám. Přes léto zvolním, naberu síly a 7. října je v pražské Ladronce závod na 10 km RunTour. A samozřejmě tradičně 2. listopadovou sobotu se koná tady v Krnově Hrouzovka, tam nesmím chybět. Pokud to letos vyjde, tak se zúčastním štafetového běhu ze Sněžky na Cvilín, který se bude táhnout přes česká pohoří zhruba v délce 40 hodin. To by mohlo být opravdu zajímavé.”
Jak a kde nejraději trávíš dovolenou?
“Dovolená jsou pro mě hlavně závody. Většinu roku to tak vychází a já si aktivní odpočinek užívám. Když už mi nějaký ten čas zbyde, tak ho trávím na naší zahrádce.”
Jaký je tvůj životní cíl nebo oblíbené motto?
“Mám jedno motto, kterého se celý život držím, a to je: „Hendikep vás sice zpomalí, ale nemusí vás zastavit“. Co se týče životních cílů, tak jsem rád, že mohu běhat a určitě se chci nadále zlepšovat. Až na to budu mít fazónu, rád bych zaběhl maraton, ale na to mám ještě času dost.”
Chtěl bys něco vzkázat čtenářům a možná i budoucím kolegům?
“Nenechte se ničím zastavit. Když přijde nějaká překážka, tak vás může sice zpomalit, ale je potřeba jít stále dopředu. Jak už jsem říkal před chvílí, hendikep vás sice může zpomalit, ale určitě vás nemusí zastavit. Toho se držte a uvidíte, že dojdete hodně daleko.”