Ahoj, jmenuji se Martina a v OPTIMIA pracuji jako operátorka od srpna 2022. Žiji v Ústí nad Labem, kde se snažím dlouhodobě pozitivně působit na své přátele a okolí. Díky své práci si mohu odškrtnout dobrý skutek každý den.
Ahoj Martino, jak ses o práci v OPTIMIA dozvěděla?
V tu dobu jsem byla v evidenci úřadu práce, takže jsem procházela různé internetové portály s nabídkami zaměstnání. Objevila jsem inzerát OPTIMIA a ze zvědavosti jsem na něj odepsala. Reagovala jsem mimochodem pouze na 2 nabídky a překvapilo mě, jak rychle přišla odpověď.
jak na tebe zapůsobil přijímací pohovor?
Samotný pracovní pohovor mě mile překvapil. Pozvala si mě přímo manažerka call centra, se kterou jsme si povídali skoro hodinu. Celkově na mě naše rozmluva působila hodně přirozeně a přátelsky, měla jsem z toho opravdu dobrý pocit. Slovo dalo slovo a já jsem na nabídku kývla.
Co jsi dělala předtím, než jsi k nám nastoupila?
Většinou to byly administrativní pozice, kde jsem zajišťovala chod kanceláře. Zkusila jsem si také koordinátorku skladu, což pro mne byla proti monotónní kancelářské práci vítaná změna, ale kvůli vysokému pracovnímu vytížení jsem neměla prakticky žádný volný čas.
Jakou u nás zastáváš pozici?
V OPTIMIA pracuji jako operátorka zákaznické linky pro našeho partnera ARMEX ENERGY. Prostředí call centra pro mě bylo něco naprosto nového a přiznám se, že s energetikou jsem také neměla žádné zkušenosti. Naštěstí jsem nastupovala v době, kdy se projekt hodně rozrůstal, takže jsem okolo sebe měla spoustu fajn lidí, kteří už v tomto odvětví měli zkušenosti a ze začátku mi hodně pomohli. Už po týdnu jsem věděla, že tahle práce mě bude neskutečně bavit. Nastupovala jsem v srpnu 2022 a i dnes můžu říct, že se vlastně každý den naučím něco nového.
Vzpomeneš si na úplně první hovor? Jak ses cítila?
Mám celkově nízký tlak, takže moje lékařka by ze mě měla radost (pozn. redakce: dodává Martina se smíchem). Měla jsem z toho obavy, říkala jsem si, co když nebudu něco vědět, co když na mě bude ten člověk křičet? První hovor proběh a byl vlastně úplně v pohodě. Důležité je si uvědomit, že jsme jenom lidé, a když něco náhodou nevím, tak si informaci můžu dohledat nebo se zeptat. S každým dalším hovorem jsem si jistější a jistější.
Co Tě na Tvé práci nejvíc baví? Baví mě ta různorodost a hlavně to, že můžu každý den pomáhat lidem. Užívám si momenty, kdy třeba paní vysvětlím distribuční sazby a ona mi řekne, že to po těch letech konečně pochopila. Z toho mám opravdu radost. Spousta dotazů od zákazníků se samozřejmě opakuje, ale vždycky narazím na nějakou novinku, takže se rozhodně nenudím.
Našla jsi u nás kromě kolegů i nějaké kamarády?
Ano, našla. V momentě, kdy s lidmi z práce trávím čas i mimo zaměstnání, tak jsou to pro mě přátelé. Zrovna v pátek jsme byli v divadle. Celkově si myslím, že v týmu včetně našeho lídra fungujeme jako parta, vzájemně si pomáháme a můžeme se jeden na druhého spolehnout.
Jak trávíš svůj volný čas a co tě nabíjí energií?
V první řadě jsou to moje 3 kočičí spolubydlící Gavi, Bonbónek a Eliáš, které jsem si osvojila z útulku. Spolupracuji totiž s charitativním spolkem Felisicat, který se tady v Ústí nad Labem stará o kočky bez domova. Hodně čtu knihy, hlavně detektivky a horory, a protože mám knihovnu kousek od domu, zvládnu i 5 nebo 6 knih za týden. Další velmi důležitá součást mého života jsou přátelé, se kterými trávím hodně času. Díky pracovní době od pondělí do pátku, s nimi mohu každý víkend něco podniknout, třeba výlety po okolí nebo grilovačku u mě na chatě.
Kde a jak nejraději trávíš dovolenou?
Ráda cestuji. V Covidové době jsem měla možnost více poznat Česko, hlavně oblast Lužických hor, kde mám zmíněnou chatu. Co se týče zahraničí, tak jsem si oblíbila Chorvatsko, kromě Dubrovníku ho mám prakticky celé prozkoumané. V budoucnu se chystám i na další evropské státy, třeba do Skandinávie, tam bych se opravdu jednou ráda podívala.
Jaký máš životní cíl nebo oblíbené motto?
Můj životní cíl je dokázat sama sobě, že když se budu snažit, zvládnu cokoliv! Narodila jsem se s hendikepem a nikdo ode mne neočekával velké věci. Nemalou zásluhu na tom, kde teď jsem, mají moji rodiče, kteří mi v životě nic nezlehčovali a vedli mě kupředu. Dnes si můžu říct, že jsem soběstačná, úspěšná ve své práci a pyšná na to, co jsem dokázala. A nějaké motto? „Věci, které můžu změnit, tak změním a věci které nemůžu změnit, tak neřeším“.
Děkujeme Ti za krásný rozhovor, Martino. Chtěla bys závěrem něco vzkázat čtenářům a možná i budoucím kolegům?
Lidi, nebojte se toho. Když se budete snažit, tak zvládnete všechno.